Koncem února jsem v
pátek podvečer nasedla na autobus, který mě zavezl až mého oblíbeného Londýna,
kde jsem strávila skvělé dva dny plné poznávání nových míst, nových chutí a
setkání. Sobota se v duchu procházení Londýna křížem krážem a to především těch
částí, které jsem při mých minulých návštěvách vynechala. Victoria Couch
Station byl pro mě skvělým bodem v ranní procházce po luxusně vyhlížející
čtvrti Belgrave a následní cestě až k London Eye přes Buckinghamský palác, St.
James park a Westminster Abbey. Moje kroky, tentokrát už bez mých přátel z Edinburghu,
vedly dále na Borough market, kde jsem strávila nějaký čas procházením se po
celém trhu a zároveň jsem si tam dala I oběd v podobě výborného burger, výtečné
koblihy a tureckého zákusku. Přes Temži jsem přešla zpátky na druhý břeh až ke
St. Paul’s Cathedral a poté na Oxford street, kde si prošla pár obchodů, ale
odešla s prázdnou. Pokračovala jsem ke Covent Garden, kde jsem se setkala se
svou spolužačkou z gymplu, kterou jsem od maturity neviděla a bylo moc fajn s
ní strávit nějaký ten čas a pozastavit se nad faktem, jak nevyzpytatelnej život
je a že by ani jednu z nás nenapadlo, že se sejdeme zrovna v Londýně nad šálkem
čaje. Rozloučily jsme se na Picadilly Circus a já už téměř za tmy zamířila do
Chinatown, kde si moje chuťové pohárky přišly opravdu na své. Ochutnávala jsem
asijské sladké pečivo a pořádnou večeři jsem si dala v jednom “eat what you can”
bistru. A že jsem fakt snědla všechno, co jsem jenom mohla. Jelikož jsem svůj
kufřík měla stále na Victoria station, zamířila jsem znovu kolem sídla královny
právě tím směrem a poté jsem se jela ubytovat na hostel, kde jsem po celém dni
vytuhla.
Ráno jsem úmyslně vstala brzy, abych toho co nejvíce stihla. Na snídani jsem si zašla na Acaí Bowl do The Good Life Eatery, která, stejně jako můj hostel, má jednu ze svých poboček ve čtvrti Kensington, a řeknu vám, lepší Acaí jsem snad neměla. Poté jsem se vydala opět ke Covent Garden, instagramově známé Neil’s Yeard, Trafalgar Square a o malý fail jsem se dopustila při pokusu dostat se na vyhlídku Sky Garden, aniž bych věděla, že je třeba si vstupenku dopředu zarezervovat. Moje kroky tedy místo vzhůru do oblak vedly někam do neznáma, a během několika okamžiků se přede mnou zjevil London Bridge, který jsem přešla a metrem dojela zpět k mému hostelu, kde jsem si na dvacet minutek oddychla a připravila na to, proč jsem do Londýna vlastně jela – na koncert Kyga. Pře d O2 arénou jsem se sešla s mými přáteli zhruba dvě hodiny před oficiálním časem vstupu do haly. Čas ubíhal rychle, ale zima byla dost vtíravá a my se nemohli dočkat, až to celé vypukne. V řadě jsme se seznámily s klukem, který pracuje jako palubní personál u British Airways a bylo strašně zajímavý ho poslouchat a dozvědět se, jaké opravdu jsou nějaké celebrity, se kterými se pravidelně setkává na palubě. V koncertní hale jsme zaujali hned druhou řadu a v tu chvíli jsme nemohli být šťastnější. Kygo měl dva předskokany, Seeba a Griffina, kteří byli skvělí. Když na stage nastoupil Kygo, zalil mě neuvěřitelný pocit štěstí, a když jsem přede mnou uviděla běžet největšího krále v oblasti video makerů, Andrease Hema, s kamerou v ruce, který mě mimo jiné inspiroval k tvorbě YouTube videí, málem se mi zastavilo srdce, zalila mě neuvěřitelná vlna štěstí a vděčnosti, a nedokázala jsem se přestat usmívat. Celý koncert byl naprosto neuvěřitelný a já si ho naplno užila. A víte co, o týden později vyšlo recap video celé evropské tour a hádejte, kdo se tam na pár sekund mihnul. Já! Natočená Andreasem! Panebože!
Haha tak jo, to by asi bylo k mýmu londýnskýmu výletu. Budu ráda, když ještě kouknete i na video, který najdete o pár řádků níž. :) Gratuluju všem, co se dostali až sem a budu se na vás těšit příště u článku o Málaze!♥
Žádné komentáře
Okomentovat